Vyhledat
  • Boris Stojanov

Poprvé s G Master SONY 85 mm f1.4 GM

Pětaosmdesátka v jednačtyřce a ještě k tomu v géemku… Objekt touhy všech vlastníků bezzrcátek Sony řady A7/A9 je v mé brašně, kde na chvilku nahradil dnes již legendární Sony 85 mm f1,4 Z, neboli Zeiss Planar s bajonetem A. Samozřejmě s konvertorem LA-EA4, aby to vše fungovalo na bajonetu E. Těšil jsem se na tuto chvíli dlouho a je to tu. Miluju totiž ohnisko 85 mm, miluju ho víc, než cokoliv jiného a nikdy se to asi nezmění. Myslel jsem si, že ho vystrnadí 35ka, 135ka, 24ka, moje 15ka od Zeisse… Ne. Pořád a pořád jsem na tom ohnisku závislý a není pro mne nic lepšího. Vedle již čekala nádherná artová 105ka na test do příštího čísla, ale, mám tu konečně královskou třídu. V nativním bajonetu a bez konvertoru. Tak se ukaž holka, co v tobě je! Ukaž, co znamená G Master!



Jak již název napovídá, jedná se o nejmodernější optickou třídu GM, která směle sekunduje obrazovým snímačům s vysokým rozlišením. S vysokým rozlišením a vysokou cenou. Takže mi je otázkou, jestli je to sklo natolik úžasné, aby se jedinec rozhodl koupit stejné ohnisko za x-násobek ceny ostatních možností. Z dílny Sony je tu skvělá FE 85/1.8, od Zeisse Batis 85/1.8, Sigma nabízí artovku 85/1.4 a v dlouhé řadě tu můžeme pokračovat přes Samyang 85/1.4, až po desítky skel s různými možnostmi adaptace na bajonet Sony E. Řekněme minimálně 5 jich bude mít autofokus, ostatní manuál. Když se ale vyhnu extrémním sériím typu Zeiss Otus, je tohle géemko společně s elkovým Canonen f1,2 zdaleka nejdražší. Tak se pojďme podívat, proč tomu tak je.



Je to kousek, který se běžně používá na předváděcích akcích a půjčuje novinářům, takže zažívá různá a hrůzná zacházení. Ale vše vypadá a funguje, jak má, takže první bod testu: Odolnost si můžeme dát jako Výtečnou!

Na těle objektivu najdeme dva přepínače, jeden pro AF/MF, tedy automatické a manuální ostření, proti němu je vypínač klikací clony pro filmaře, aby mohli zaclonit nehlučně v průběhu natáčení. To je moc hezká věc, stejně jako kruhový volič clony blízko bajonetu. Ten má polohu „A“, při které přebírá volbu clony ovladání na foťáku a pak hezky odstupňováno v krocích od f1,4 až po f16. Zajímavostí jsou kroky rozdělené ještě na třetinky, takže můžete dávkovat zaclonění opravdu přesně dle potřeby. Sluneční clona má pojistku proti ztrátě, ostřící kroužek má nekonečný chod, ale aktivuje zobrazení vzdálenosti na displeji fotoaparátu. Ovládání a ergonomie opět Výborná.



Protože mě má nahoře někdo rád, dostal jsem objektiv do testu v době, kdy SONY vydala upgrade fw pro model A7RIII/A7III. Tento update přinesl inovaci jedné pro mne absolutně neuvěřitelné funkce a tou je ostření na oko. Automatické ostření na oko. Tak ještě jednou, naprosto automatické ostření na lidské i zvířecí oko! Už chápete? V součinnosti s portrétním objektivem nejvyšší třídy? Jsem v nebi!

Aktivace této funkce je automatická, funguje při jednoduchém i průběžném ostření a funguje s naprostou jistotou. Jediné, co musíte dělat ručně je přepnout mezi lidským a zvířecím okem. Co mne trochu mrzí je fakt, že přepínání mezi levým a pravým okem má až model A9, ale co už. Alespoň něco musím pro dobrou fotku udělat já, nemyslíte? Ostření ještě zmíním, ale ostrost je fenomenální.



Objektiv skvěle padne do ruky, protože je cítit kus materiálu. Mám to rád. Upřímně jsem se těšil, že bude rychlejší, ale možná jsem jen čekal nějakou raketu a ono to není úplně o cvakání, ke kterému absolutně spolehlivé ostření na oko svádí. To si uvědomíte ve chvíli, kdy zjistíte, že máte 30 rawů ve frontě na zápis! Takže jsem se uklidnil a začal znovu. Pokud jedete v krátkých sériích, je to úplně na pohodu. Pakliže jdete do protisvětla, nebo přepnete na jednotlivé snímky, občas si objektiv dýchne, to znamená proostří tam a zpět. Nevím proč, ale stalo se mi to. Nikdo samozřejmě nezemřel, ale jak jsem slíbil, budu psát co nejvíc korektně, tak to píšu. Kruhový volič clony je takový krásně staromódní, ale znáte to. Když máte f1,4 – stejně nikdy nezacloníte… Tedy pokud si nehrajete na vážnou práci ve studiu, pak je to jasná věc. Anebo pokud vám 1/8000s bliká jak šílená, protože je světla příliš.

Rychlost ostření, už jen s vědomím, že jsem držel v ruce úplně novou FE 135 mm f1,8 GM musím dát jako dobrou.



Takže mám nafoceno. Dvě sady. Jedna slečna v tvrdém protisvětle, kde jsem musel spoléhat na kvalitu čoček a velký dynamický rozsah umožňující mi kejkle v RAW editoru Capture One a druhá série se slečnou umírněnější, pěkně po slunci, nebo ve stínu – jak jste viděli na titulce, abych viděl, jak to kreslí.

První série, jelikož slunce bylo hodně vysoko a pěkně zprudka, potřebovala hodně tahat za šavle, ale stejně jsem dosáhl všeho, co jsem chtěl, velmi snadno. Kresba je nádherná, čistá, snová, ostrost v protisvětle stejně jako kontrast trochu ztrácí. Ale ne dramaticky, stačí jen trochu pomoci v editoru při konverzi.

Ovšem druhá sada, s dobrým nasvícením, nebo ve stínu je až děsivá. Naprosto famózní kresba, s parádní ostrostí, dokonalým kontrastem, barvami a neskutečným odtržením objektu od pozadí. Hloubka ostrosti se chová velmi podobně, jako u mého stařičkého Planaru, takže: nic – ostré – nic – kaše, přesně to na tom ohnisku miluju. Celá figura na otevřenou clonu je jak dosazená z jiné fotky, působí to neuvěřitelně separovaně, a přitom kresba v bokehu je klidná jak slepé rameno Vltavy. Žádná neurotika, jemná kašička, kterou vůbec nevnímáte. Až to člověku může možná… Ale ne, je to moderní a dokonalá čočka a ode mne další Výtečná.



Celý tento komplet, tedy A7RIII + FE 85 mm f1,4GM s novým firmwarem má jeden úžasný dopad. Můžete fotit s obrovskou jistotou, menší množství fotek. Můžete se mnohem více soustředit na focení, než na kontrolu nafoceného materiálu. I když třeba pár fotek proostříte, protože vám modelka cukne hlavou dopředu, je to pořád absolutní minimum proti množství, které jsem vyhazoval ještě před měsícem. Ta spolehlivost celku je největší dárek, který jsem za poslední léta ve fotografii zažil a otevírá novou, klidnější éru portrétního fotografování. Tedy pro fotografa. Modelky a modelové mohou naopak mnohem více spontálně křepčit a pomáhat tak přinášet ojedinělé snímky plné života. Systém funguje navíc velmi spolehlivě již od f1,4 – což je při minimální hloubce ostrosti opravdový posun a nové možnosti pro zasněné a jemné portréty. Samozřejmě, „stará škola“ bude i nadále ctít, že hlava u portrétu má být ostrá celá a jedno ostré oko je odpad. Ale stejně tak, jak se překotně vyvíjí fotografické možnosti, vyvíjí se i trendy a nálady ve fotografii. Pokud může mít hvězda světové velikosti na obálce světového časopisu jen jedno ostré oko díky malé hloubce ostrosti, můžete tak v klidu fotit i vy. Na druhou stranu, proč bychom pak utráceli majlant za super světelné objektivy…?




Líbilo se mi:

- Konstrukce objektivu působí bytelně a má dobrou ergonomii

- Filmaři ocení nehlučný volič clony

- Sluneční clona s pojistkou je správná cesta

- Neuvěřitelná kresba, ostrost a kontrast již na otevřenou clonu

- Krásné barvy

- Fantastická separace od pozadí při fotografii celé figury



Celkové hodnocení:

Je to moje milované ohnisko, na kterém jsem postavil hromadu fotek za celou svou kariéru, takže jsem obzvláště citlivý na zážitek z jeho užívání. Nikdy jsem neměl špatný objektiv v tomto ohnisku, i můj stařeček Sony – Zeiss Planar je výjimečný. Ale tento objektiv mi dokonale ukázal, co mohu očekávat od označení červeného G, tedy série G Master.

Je to řada objektivů pro tuto dobu, pro vysoké rozlišení, bez kompromisů. Ale už dnes se těším na nový G Master 135 mm f1,8. Prý nejostřejší sklo, co kdy kdo viděl. Takže dávám zasloužených 96%, ve svém ohnisku by však dostal jasných 100!


Použitá technika:

SONY A7RIII

SONY FE 85 mm f1,4 GM

SW Capture One + Photoshop CC pro kontrolu převodu a drobné retuše


Článek vyšel v měsíčníku Digitální foto 186 Květen 2019 (ZDE)

24 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše