Když dostanete na víkend k otestování novou Sony A1 a v pondělí, kdy to posíláte dál vám agentura nadělí pevnou padesátku se světelností f1.2, máte dvě možnosti. Buď si řeknete, že vás má Bůh rád, protože jste hodnej člověk, nebo vás má ráda agentura a Sony, kvůli stylu, kterým o těch hračkách vyprávíte. Jelikož je ale přes týden zase extrémně hnusně, buď si toho Bůh nevšiml, nebo nejsem hodnej až tak moc. Takže díky milá agenturo, díky milé SONY!
Pátý tucet, neboli první kopu, pro nejmladší ročníky šedesátý objektiv pro ten malý a nevyhojící bajonet – teda jak pravila konkurence, já si to nemyslím se stává zatím nejsvětelnější majstrštyk ze soňácké dílny. Na ten superlativ „nej“ se dnes připravte, protože ho asi použiju několikrát a netrpím nijak pocitem viny, nebo hrané skromnosti. Svojí nákloností k této značce jsem známý a nemám s tím sebemenší problém, protože o tom, co se mi líbí si díky svobodnému rozhodování můžu rozhodovat svobodně sám.
Honza Tichý na videu zde: https://www.youtube.com/watch?v=6CkZGkJg6P8
popsal skvěle všechny technikálie, takže se s tím už nemusím zabývat – díky pane profesore! Na druhou stranu, on je nynější Sony Ambasador a já si tak můžu psát jen a pouze o zážitcích!
A těch bylo i přes nepřízeň počasí víc než dost.
První večer, protože přes den se snažím nějak v těžké době uživit, jsem jel velmi zpruzelý směrem k domovu. Počasí bylo totiž extrémně hnusné a nedávalo moc prostor, než jsem zaparkoval za rohem od baráku. Bylo kolem půl sedmé večer a přeci jen se v šedém nebi ukázalo pár trhlin. I přes odporný vítr jsem vyběhl zkusit alespoň trochu cvakat a vyplatilo se. Nepotřeboval jsem přeci žádný fine-art, ale potřeboval jsem vědět, s čím mám tu čest!
Honza Tichý vám přinesl reportáž o tom, jaké by to bylo s novou A1. Skvělé, to vím i bez testu, ale já jsem z těch, co používají věci do rozpadnutí, takže raději přinesu svědectví, jak to fungovalo s obyčejnou a vlastně dnes už starou A7R III. Na druhou stranu, já si stejně o ní myslím pořád, že je nejlepší, ale taky jsem měl v ruce dva dny A1 a to se nedá zapomenout. Takže můj zážitek je pro ty, kteří mají trochu obyčejnější, nikoliv nejnovější tělo.
Ergonomie
Mám asi dost velký ruce a dlouhý prsty, proto jsem tak jásal z nových velikostí gripu, který odstartovala A7R IV. Starší R III má samozřejmě z pohledu historie grip střední, takže mám natvrdo našroubovaný rozšiřující grip GP-X1EM od Sony. Tím získám trochu prostoru a daleko větší cit pro balanc s nasazeným těžším sklem. To se ale tentokrát tak nějak nekonalo. Jelikož nová 50/1.2GM je tak kompaktní a malá, že mi to připadalo, jako bych měl nasazenou nějakou pětatřicítku v f1.8, nebo dvacet čtyřku s f2.8, možná to bylo i tím nadšením z výkonu. Potěšilo mě, jak je volič clony tuhý, jak ten krok mezi clonou f16 a A pro automatiku vyžaduje trochu překonání odporu, aby nedocházelo k přecvaknutí bez vědomí uživatele, to bych za mě řekl se hodně zlepšilo od prvního použití tohoto principu před pár lety. Jelikož se jedná o dosti často portrétní, nebo lifestyle objektiv, potěšila mě i dvojice programovatelných tlačítek, která lze pravděpodobně naprogramovat stejnou funkcionalitou a používat je stejným stylem při focení na výšku i na šířku. Píšu pravděpodobně, protože na výšku fotím minimálně, proto jsem se tím ani nezabýval. Velikost i s nasazenou sluneční clonou, která je díky Bohu zase opatřena vnitřní sametkou a má dosti robustní pojistku proti nechtěnému uvolnění je tak pěkně do ruky, že když si přepnete na volič clony z foťáku – tedy dáte mód „A“, můžete skvěle a pohodlně fotit od prsou, od pasu – pokud na to vidíte a máte objektivu tak akorát plnou dlaň. Hmotnost není nijak obtěžující, jste i celkem přesní a nejste po chvíli unavení.
Rychlost práce
Ta je z vesmíru… I přesto, že můj model aparátu je již v oldschool kategorii a inženýři mu už nic nedoprogramují, ostření je rychlé, bleskové, perfektní. Radost samozřejmě kazí fakt, že stará A7R III neumí měnit zaostřené oko pomocí joysticku jako novější modely, ale ona se jak jsem si všiml ani tak rychle na to oko nepřisává, jak jsem zjistil u A1. Plus si musíte začít dávat setsakra velký pozor na pohyb člověka směrem k vám a od vás, stačí titěrná výchylka a ostrost je v trapu, nebo je zaostřeno zadní oko, což je nepoužitelné.
To je znát při focení na blízko, na blízko u všeho – malé zakymácení a je to na vyhození. Velkou roli v tom samozřejmě hraje rozlišení, na 24 Mpix to nebude až tak dramatické, jako na 42, 50, nebo 61.
Při focení vzdálenějších a větších objektů, jako jsou krajinné, či městské celky budete ovšem okouzleni. Okouzleni jak pozorovacím úhlem lidského oka, tak hloubkou ostrosti a kresbou, kterou vám zcela otevřená f1.2 přináší. Fotit za soumraku ve městě je tak úplně novým zážitkem, protože nepotřebujete stativ, ani nijak vysoké ISO a piánko si napráskáte to kouzlo, které přináší modrá hodinka. Teda hodinka ne, nesmí se zase zatáhnout a schylovat k dešti, jak se to stalo mě. Pak už vás ani díra 1.2 nezachrání. Bylo celkem humorné pozorovat, jak jsem s tímto ohniskem neohrabaný, jak ho neumím používat, protože ho vlastně nijak nevyhledávám. Mě stačila doposud k radosti ohniska 24 / 35 / 85 mm, ale jestli jsem u předchozích objektivů 50–55 mm přešlapoval na místě, tady jsem si až zatraceně jistý.
Nejlepší, nejrychlejší, nejlehčí mezi podobnými ohnisky. Prostě to chceš!
Focení lidí
Když už jsem byl v úterý večer zcela zdrcený, že mám jen těch pár fotek z města a venku je ještě hnusnějc, než v pondělí, bleskla mi hlavou spásná myšlenka. Posunul jsem si o pár hodin vrácení do agentury a začal vydírat kamarádku, naší milovanou zrzku ze sousedství, že potřebuje zítra až půjde na nákup udělat pár nových fotek a dát si na dvoře dobrý malý kafe. „Ne, ten svetr si můžeš nechat i s tím čertovským kožíškem, ale tu roušku si prosím sundej“ by mohla znít první věta na rozehřátí, ale stačilo říci „bez ochrany“ a smích se dostavil sám. No a tam jsem se znovu přesvědčil, jaký dobrodružství je fotit na clonu f1.2, když jste už trochu starý a ještě rozvrkočený, stejně jak neposedná mladá dáma. No co, je to jen test a alespoň nemusím všechny ty RAWy schovávat. A koš je přeci nejlepší kámoš fotografa!
Prakticky se to má tak, že můžete dát lehce odvrácenou tvář a mít takový ostrý šlic přes oko a na tváři. Není to tak ultimátně separovaný ostrý pruh jako třeba s 85 mm od Zeisse, ale má to takový až přirozený náběh a jemně to přechází do neostrosti, která končí ohraničená za podpory parádního kontrastu pomáhajícím odtrhnout objekt od pozadí. A to je na takovou krásnou hladkou kaši. Škarohlídi, co kupují zásadně staré čočky za dvojku v bazaru budou asi reptat, že to nemá ten charakter, ale já to zprofanované slovo zastírající neurotický bordel v bokehu začínám skoro nesnášet. Stejně jako ty miliardy bublinek v bokehu, které jsou fajn na efekt, jedna fotka mezi stem normálních, ale stokrát to samé? To je spíš pro ty, co buď neumí fotit, nebo jsou bez fantazie.
Sony zde prezentuje naprosto špičkovou optiku, pokoření fabulací o malém bajonetu, který neunese světelnější design, než f1.4 s moderním, nerušivým bokehem, který vám umožní plně si vychutnat ostrost, kontrast a odtržení objektu od pozadí. Už teď je mi jasné, že tento objektiv se stane králem low-light fotografií a pokud jej dostane do rukou tvůrčí člověk, nevěsty budou čůrat blahem… A běžný pozorovatel kašle na charakter bokehu, chce ostrou a barevnou fotku, na které ho nic neruší. Takže profesionál mu jí s láskou dodá a zde naprosto bez práce. Tedy… Skoro… Musí trefit tu ostrost.
Obě oči lze trefit samozřejmě taky, ale chce to vychytat správný úhel a udržet osobu fotografovanou i ruce a tělo fotografa v klidu. Je to takové fotografické tai-chi, před takovým záměrem si vzpomeňte na figury „jestřáb roztahuje křídla“ a „vzlínající voda“ a uklidněte svou mysl, uvolněte své tělo… Pak máte šanci na úspěch. Udělejte si z toho relax, ten objektiv ostří naprosto přesně, nedýchá, nepřeostřuje, tak necvakejte jak zájezd čínských turistů pod pražským orlojem, klidně si nechte kontinuální ostření, ale s prioritou clony bych byl trochu opatrný, kor u modelky, nebo objektu s temným oblečením a silným protisvětlem.
To sklo je totiž naprosto bez problému schopno zachytit světelnou atmosféru s perfektní ostrostí, parádním kontrastem a krásnou barevností bez potřeby kejklí ve zpracovatelském softwaru. Je to fakt čočka snů, takže vlastně každý zásah v postprocesu je spíše na škodu. Nebo jinak – zapomeňte na clarity, kontrast, zostřování, stačí jen jemně doladit expozici v jasech a ve stínech. Nová FE 50/1.2GM má dokonale ošetřené čočky, takže žádné odrazy, odlesky zde nehrozí. I s aberací vám vyrazí dech, samozřejmě kdo ví jak, dostane tam tu chromatickou, taky tam jedny větvičky máte, abyste neřekli, ale kontrastní hrany jsou čisté, ostré, krásné. V protisvětle vám bohatě při správné expozici vystačí trochu „dehaze“, abyste uzemnili kontrast, protože ani ten závoj, kvůli kterému toto hejblátko vzniklo se zde nijak nekoná. Akorát je pro to vhodné nastavit na tvrdo ISO a přepnout se do manuálního režimu, abyste se vyhnuli následné potřebě „tahat to ze stínů“ a vlastně tím zničili ten krystalicky čistý projev tohoto nového krále.
Už jen lehce – BOKEH
Dotkl jsem se toho již v předchozích odstavcích, takže ano, dokonalý. Krémový, světýlka kulatá, hvězdičky při difrakci 22 ramen, některá světla vzdálenější udělají kočičí oči. Budete uznale mručet, kolik radosti dokáže tento objektiv přinést při zcela otevřené cloně, jak se chová při zaclonění jsem jen tak zkusil jednou cvaknout ze zvědavosti, protože pak se ztrácí důvod vlastnictví skla s takovou světelností.
Sony A1, FE 50/1.2GM. Do toho FX 3 kamera a to je půlka března… Jak vidno za poslední rok, zpomalení trhu hodně prospělo a splnilo se to, co jsem predikoval. Inženýři měli dar v podobě spousty času, aby převedli svoje špičkové nápady do špičkových výrobků, které nám začínají prezentovat. Tak přeju ze srdce všem, aby už konečně mohli začít zase vydělávat peníze a mohli si všechny ty krásný hračky pořídit!
Comments