Vyhledat
  • Boris Stojanov

Carl Zeiss Loxia Series


Snad štěstí, snad to, že nás má nahoře někdo rád, ale možná i prachy… Je to de facto jedno, důležitý je fakt, že všichni SONY fotografové si mohou užívat prominenci z nejvyšších.

Přítomnost, dotyk, lépe řečeno technologie Carl Zeiss v mnoha objektivech, které si na svoje Alfy a Nexe nasazují. Nebudu dnes mluvit o těch zoomech a ultrazoomech v kompaktech a nebudu ani mluvit o takzvaných SonyZeiss objektivech, dnes se zaměřím na život s čistokrevnýma “cajzlama”, jak jim familierně říkám s úšklebkem, který za toto označení jako pražáček nesu na svých bedrech od těch z toho městečka na Moravě. :-)

Jsem člověk zvídavý, ale ne zas tak moc, nicméně to slovo Loxie mě celkem zajímalo, tak jsem zagůglil a zjistl, že je to rod ptáků v Čechách známých pod názvem Křivka! Křivka! Sakra to maj Němci pěkně vymyšlený i v češtině, protože s křivkou pracujeme i ve fotografii! Halt, tahle firma nenechává nic náhodě. Takže dnes přinesu pár postřehů ze života s Křivkami (čti Loxiemi) 35 a 21mm, kterých jsem se stal hrdým vlastníkem.

Je strašná móda dát na YT video z rozbalování něčeho nového… No, většinou to jsou týpci, co nemají čím zajímavějším se chlubit, to jsem si myslel do dnes, ale teprve po rozbalení těch objektivů mi to docvaklo! Oni rozbalují vesměs krámy, pardon, výrobky, které mají jepičí život. Vesměs jde o telefony, po kterých za rok, za dva neštěkne ani pes! Takže já jsem vybalování svých Loxií nenatočil, protože jsou “věčné”! To není žádnej módní výstřelek, to je prostě investice. Každá z nich stojí stejně, jako trochu nafrněnej smartphone. Ale zatímco z nějakého telefonu máte za dva roky šrot, tohle bude pracovat furt stejně! Tak proč se zabývat nějakým videem s rozbalováním, že?

Každopádně balení je krásné, honosné, prostě Zeiss.

Deflorace.

Ano, použil jsem tento výraz. No a? OK, posuďte sami: jste u toho nervózní, je to poprvé a jde to dost ztuha! Už si rozumíme? Tak nebuďte tolik úzkoprsí… Důvod je jednoduchý. Na straně jedné máte v ruce foťák za pár desítek tisíc, kterému po odstranění přední krytky pomalu trčí čip ven. A na straně druhé máte zlý bajonet, který se zasune dovnitř a aby moc nekvedlal je opatřen silikonovým okružím. Tak zatlačíte. Trochu víc. Ufff, už je tam! Sakra, ta gumička se mi tam skřípla!!! Tak zpátky a znovu. Tak se vám to napodruhé, napotřetí podaří a pojď mi! Ukaž, co v tobě je ty Křivko!

Řada Loxia přináší pár specialitek, které vás jednak budou bavit a taktéž vás přesvědčí o správnosti volby při koupi této řady. Do té první skupiny patří dozajista stejný průměr objektivů celé řady, které jsou v ohniscích 21–35–50 a 85mm, se světelností od f2 (35 a 50mm), f2,4 u ohniska 85 a f2,8 u ohniska 21mm. Průměr filtru je kouzelných 52mm, kouzelných proto, protože filtry v tomto průměru patří ke znatelně levnější skupině oproti skupině 62 - 77mm, neřkuli úchylárny typu 95mm. Pokud se tedy rozhodnete pro řadu Loxia, všechny ty polarizáky, ND filtry a bůhví co ještě používáte koupíte v nejvyšší kvalitě za super peníze.

Další parádičkou je clonový kroužek. Loxie patří do skupiny plně manuálních objektivů, kde se krom ostření i clona nastavuje ručně prstencem na objektivu. V dnešní době však již je třeba počítat se dvěma skupinami uživatelů, první skupinou jsou fotografové, kteří cvaknutí clonového kroužku nijak nerozptyluje, v mnoha případech jim naopak napoví o kolik kliknutí - clonových čísel se posunuli. A pak tu máme skupinu druhou, která řadu foťáků A7 používá k filmové tvorbě. Této skupině každé “kliknutí” v záběru přináší vrásky na čele. Proto jsou všechny Loxie vybaveny na bajonetové objímce “šroubkem”, který funguje podobně jako deaktivace airbagu na sedadle spolujezdce - prostě pootočíte přiloženým “klíčem” a klikání clony zmizne. Clonění pak běží hladce, bez jakéhokoliv zvukového projevu.

Nejlepší z funkčnosti “made for SONY E” je však plnohodnotný přenos informací do exifu a aktivace lupy při ostření. Stačí pootočit lehce ostřícím kroužkem a v hledáčku, či na displeji je okamžitě aktivována lupa se znázorněním místa, které máte zrovna zvětšené! HOSANA!

Křížovým voličem si šoupnete po displeji co chcete ostřit a nic vám nestojí v cestě za ostrou fotkou!

K tomu vám samozřejmě pomůže i funkce peaking, která světélkuje v zaostřených místech. Je to důležité i při fotografování větších prostor, kde jak správně propaguje kamarád Jan Tichý, je třeba ostřit u ohniska 21mm na straně obrazu kvůli hloubce ostrosti, která prochází obrazem v kruhovém průřezu. Pokud použijete tuto fintu a případně clonu f8, získáte krásně proostřený obraz “ode zdi ke zdi”, což může být v mnoha případech žádoucí. A nebo to sice víte, ale nemáte čas (jste líní se s tím zabývat), tak prostě fotíte středovky a kraje fotky vás vůbec neděsí. A asi máte recht, taky mě to tak baví nejvíc!

Prakticky.

Tak na rovinu, pokud jste zparchantělí z AF života, je to jak rána kladivem! Než se naučíte, na kterou stranu kroutit. Než se naučíte alespoň trochu odhadovat. Než zjistíte, že lupu lze zvětšit dvakrát. Než párkrát zjistíte, že než jste se zorientovali v lupě, objekt fotografování odešel… Je to peklo. Ale! Pokud se trefíte, což se časem stává častěji a častěji, je to taky peklo!

Prostě je to jinej level focení. Je to jako když přejdete z focení v režimu AUTO na dospěláckej režim M. Pokud si k tomu přidáte manuální ostření, stáváte se opravdovým tvůrcem obrazu. Není to snadné, ale není to nemožné! Po několika nezdarech se to naučíte. Není to komfortní, není to z počátku ani tak rychlé, jak byste si představovali, ale ten výstup… Ten výstup je strašně návykový!!! Každopádně fotit s manuálními Loxiemi svatbu, neřkuli sport je celkem adrenalin. Ostření zaměstná 90% kapacity pozornosti a vy můžete doma zděšeně civět, co jste to vůbec nafotili za sr….? Nikdo učený však z nebe nespadl. Pokud vezmete tyhle Křivky párkrát na výlet, dáte si nějaký turistický obrázky, pohrajete si s hloubkou ostrosti, dáte si trochu architektury, dostanete je do těla. A pokud přeci jen nezískáte potřebnou rychlost, koupíte si na rychlejší věci nějakej jeden autofokus a Loxie si použijete na klidnější projekty. Ne všechno na našich fotkách někam pospíchá, no ne?

Loxie nejsou zrovna nejlevnějšími skly na českých i světových trzích. Stačí se ale podívat na stavbu celého objektivu a seznáte, že je to dobrá investice. Celé tělo objektivu je vyvedeno z pevnostního hliníku, s matnou černou povrchovou úpravou. Sluneční clona, která je součástí každého Zeiss objektivu, je vystlána černou sametkou, která se primárně stará o eliminaci nežádoucích odrazů a odlesků, současně je však schopna zachytit různá smítka, která by ráda ulpěla na přední čočce. Uložení soustavy čoček, obsahující 11 členů v 9 skupinách u jednadvacítky a 9 členů v 6 skupinách u pětatřicítky je v mosazi, což zaručuje dlouhodobě bezproblémový chod těchto krásných objektivů, odkazujícího na svoji historii. V 80. letech 20 století byl představen model Distagon 2.8/21 pro Contax, což je prapředek dnešní Loxie 2.8/21. Třešinkou na tomto kovovém dortíčku je pak 10-lamelová clona, která se postará o nádherné a velmi návykové “sun stars” za předpokladu přítomnosti světelného zdroje v obrazu.

Moje postřehy jsou sice směřovány na ohniska 21 a 35mm, ale jen z důvodu, že jsou půl roku součástí mého fotografického života. Zbývající ohniska si představíme třeba zase příště!

#sony #loxia #zeiss #zeissloxia

212 zobrazení

© 2005-2020 Boris Stojanov. Veškerá práva vyhrazena!