Když jsem před časem viděl prvně géčkovou 24-50/2.8 G, říkal jsem si, jak je to fajnový malý sklíčko do ruky i do tašky. Jak velikost, tak hlavně hmotnost mi dost imponovala. Ale nejen to, SONY začala dosti brutálně nadržovat řadě G, neboť na dokonalých GM – pominuli historické objektivy, nelze moc co vylepšovat. Už když přišla géčková dvacítka, byl jsem mile překvapen, pak následovala malá serie pevných skel s clonou f2.5 pro sérii foťáků 7C a nyní již SONY zasazuje druhou bombu v podobně novinky FE 16-25/2.8 G. Ono jim taky nic jiného nezbývá, když má jeden z nejnovějších malých foťáků A7CR rozlišení 61 Mpix, stejně jako nejnovější studiová A7 RV.
Když už jsem to načal, tak to dokončím – mluvím tu o rozlišovacích schopnostech tohedle sklíčka, které jsem krátce testoval právě na svojí A7 RV a starší, pořád velmi dobré A7 RIII. Oba foťáky jsou vybaveny snímači, které jsou na ostrost a kresbu velmi náročné. Už při prvním pohledu skrze cizelerský hledáček A7 RV jsem byl velice potěšen perfektním obrazem, který nové géčko přenášelo. Po namáčknutí spouště se projevil i svižný AF, který vás určitě nebude zdržovat. Stejně tak kontinuální ostření fungovalo příkladně a vše bylo korunováno fantastickou velikostí a hmotností. Práci zde odvádí dva lineární motory, které pohání systém vnitřního ostření. SONY dokonce slibuje u rychlých foťáků sledovací výkon až do 30sn/s při focení a nebo zdatnou sekundaci při natáčení videa 4K 120p, vše s omezením „dýchání“, což je velmi lákavý příslib. Dokonce jsem za něj SONY odpustil i ten obrácený chod prstence zoomu, pouze s poznámkou, že „jsme snad u Nikonu…?“
Tím se dostáváme k sestavení a konstrukci. Tělo je plastové, jako u všech moderních objektivů. Na druhou stranu jsem si na to tak nějak zvykl. Vysokopevnostní plast podporuje skvělé hmotnosti objektivů, ty se dobře nosí v taškách a v zimě tolik nestudí do dlaně. A videomejkři nemají ruce jak opice, když je s klíckama na tělech tahají na gimbalech. Sluneční clona opět v plastu, bez sametky samozřejmě, ale s tradičním zámkem. Clonový volič stejný jako u řady GM, na levé straně jedno programovatelné funkční tlačítko a pod ním přepínač automatického a manuálního ostření. Objektiv má obrácený chod zoomu a na nejširším ohnisku 16 mm se cca o 2 cm vysune. Při 25 mm je v minimální pozici.
Velikost co se šířky a délky týče je podobná, ne-li shodná s dříve uvedenou 24-50, což je skvělá zpráva pro minimalisty, nebo křehké fotografky. Pokud si k oběma objektivům pořídíte třeba již zmíněnou A7 CR, celý set se vám vejde opravdu do malé taštičky, která může být o to více na design. Stejně tak lidé od videa, myslím si, že budete úplně nadšení! Objektiv váží 409 g, na délku bez bajonetu něco málo přes 9 cm a na šířku necelých 7,5 cm. S krytkami pak v transportním stavu 11 cm, což je prostě velká pecka. Navíc má stejný průměr filtru 67 mm jako 24-50, takže vám bude stačit sdílení jedné sady filtrů. Přední čočka má polev z Fluorinu, který pomáhá udržet frontální člen v použitelné čistotě. Objektiv je konstrukčně odolný vůči prachu a vlhkosti, ale na vodníky si hrají pouze ti největší dobrodruzi. Když prší, jsou otevřené hospody!
Co jsem měl možnost vyzkoušet, cílovka bude hodně široká. Už jen proto, že poměr cena/výkon je u géček vždy mnohem lepší, než u řady GM. Aby nevznikly pochybnosti – miluju spojení eRkových foťáků s objektivy GM. Vlastně v aktuálním setupu mám pouze čtyři pevná ohniska z řady GM, ale vždy jen ve chvíli, kdy jsou v batohu v autě, nebo jsem již na místě a měním si jedno po druhém dle potřeby. Když mám akci, kdy je nosím v otevřené tašce na jednom rameni a foťák mám na druhém – nenávidím je! Tady bude situace trochu jinačí, neboť dva objektivy pokrývající rozsah 16 až 50 mm neváží tolik, jako 24-70 GM. Takže asi tak. Pokud k tomu přičtu, že cena bude určitě poloviční, než u 16-35 GM, máme aspiranta na nejoblíbenější sklo roku.
Pokud to vezmu úplně do absurdna, tak při zvětšení stejné fotky z 16-25 G a 16-35 GM rozdíl na dobrém monitoru uvidíte. Ale když nebudete mít tyto objektivy v brašně oba – proč taky? Tak si přinesete z obou super fotky s tím, že GMko vám za dvojnásobek ceny nedá dvojnásobek kvality. To je zákon High Endu, oproti Hi Fi je samozřejmě lepší, ale řádově o pár procent. A my se tak můžeme krásně trápit po večerech, který to sklo si teda koupíme, protože díky Bohu žijeme v té šťastnější třetině naší planety.
Cílovku vidím ve svatebních fotografech, bude to lehký, kompaktní a skvělý šíro za dobrou cenu. Rozsah zoomu pokryje ta dvě skupinková a efektní ohniska 16 a 24 mm s tím, že každý svatební fotograf udělá stejně 90 % práce na 35/1.4. Další skupinou budou lidé kolem realit a architektury, výletníci, tuláci a video tvůrci všeho druhu. Milovat jej budou i ti a ty, kteří/které s sebou neradi vláčí obrovské bágly plné velkých a těžkých skel. Stejně jako ti, kteří vědí, že fotografii dělá světlo a highendová skla nepotřebují.
Objektiv SONY FE 16-25/2.8 G má minimální ostřící vzdálenost od 18 mm, pokud je to moc, přepněte na manuál a posunete se ještě o 1 mm. Ve spojení s 11-ti lamelovou kruhovou clonou dosáhnete krásného bokeh efektu, ve kterém kapičky rosy na pozadí proměníte ve stovky skleněných bublinek.
Cesta, kterou se SONY posunula se mi opravdu moc líbí. Nezapomíná ani na řadové hobíky, na nadšené fotografy a fotografky, dostatek potravy servíruje i profesionálům. Ať jste v jakémkoliv levelu svého fotografického dobrodružství, SONY vám má vždycky co nabídnout. V životě fotografa se dosti často střídají tři období: Nadšení – Lenost – Vyhoření. Je to vlastně jako v klasické práci, málo lidí dělá dnes celý život to samé, snad až na výjimky. Povolání „syn svého otce“ mě minulo, protože jsem boomer, takže si užívám tyto tři fáze již po několikáté. U mě se to projevuje přesně v cyklech pevná skla/zoomy. Nyní s sebou vláčím čtyři pevná skla. Miluju tu práci na otevřenou díru, ten efektní, ostrý a kontrastní přednes, ale k smrti nenávidím to přendávání a nošení objektivů. Mám tu starou dobrou 24-70/2.8 Zeiss, ale zatím je míra vyhořelosti a lenosti natolik slabá, že držkuju a tahám ty pevný skla. Ono – co si budem, byť se jednalo a jedná o špičkový objektiv s bajonetem SONY A, je přes 15 let starý. Stejné ohnisko z řady GM ho sfoukne jak svíčku. Přesto je spousta situací, kdy ho prostě nasadím na A7 RV a vyrazím. Někdy mi stačí těch 97 % kvality a nepotřebuju nynějších moderních 110 %.
To ale není vlastnost toho, co SONY uvedla před časem a toho, co uvádí SONY dnes. Oba zoomy mají moderní konstrukce, jsou rychlé, s perfektní kresbou a ostrostí. A oba váží dohromady stejně, jako ten Zeiss. Začíná ve mně hlodat myšlenka, že až se nastupující lenost překulí do totálního vyhoření, mám dva adepty, kteří by mohli zaujmout místo ve startovacích blocích. Lépe řečeno – mám dva adepty, kteří by se s radostí vešli i s tělem do té nejmenší brašny, co tady mám! Samozřejmě, přijdu o oblíbený low light disciplíny, ale třeba se to naučím i s clonou f2.8.
Sečteno – podtrženo:
Společnost SONY během velice krátkého času uvedla dva objektivy, které se vracejí k původním argumentům přechodu ze zrcadlovky, na bezzrcadlovku: Bude to menší a lehčí.
K tomu přidala ostré a rychlé, čímž představila krásný recept na udržení si obrovské armády hobíků i poloprofíků, kteří nepotřebují highendová skla ke své tvorbě. A já jen dodám – BRAVO!
Odkaz ke stažení celé galerie v plném rozlišení: https://we.tl/t-DZZp0YvH0O
