Dnes je stále více fotografů a fotografek, kteří se rádi spolehnou sami na sebe. Ale taky je spousta umělců, kteří mají rádi klid a tomu odpovídá umístění jejich bydliště. A samozřejmě nesmíme zapomenout na křehké, introvertní duše, které prostě nemají rádi lidi. Každý jedinec z těchto skupin má tak nad slunce jasný důvod k tomu, že o co se nepostará sám, nebo si sám neudělá, to prostě nemá. A všem těmto uměleckým kruhům, ale i všem opravdovým fotografkám, fotografům, digitálním umělcům, nebo studiím jsou určeny dnešní řádky.
Už jsem to někde napsal určitě desetkrát a vysvětlil stokrát, proč mám raději Epson než konkurenci. Takže ode mě nečekejte žádné srovnání například s tiskárnami od Canonu. Navíc, já hodnotím spíše pocitově, nic neměřím, nezkoumám s lupou, mám jen odpovídá/neodpovídá a líbí/nelíbí. Mám tím pádem velmi jednoduchý život! :-)
Pokud se budeme bavit o tiskárnách od Epsonu, udělám spíš trochu širší, můj vlastní pohled „na věc“. Dnešní tiskárny z pohledu tvůrce se dají rozdělit do tří skupin. První jsou tzv „dolívačky“, tedy tiskárny na bázi dolívání inkoustu do tanků, v nejvyšší kvalitě reprezentované modelem Epson EcoTank L8180, který používám na denní bázi v kanceláři. S ohledem na halířové náklady, na tom můžete tisknout veškerý text, který je třeba, ve výborné ostrosti a kvalitě. Pokud si dáte trochu práce a použijete média od společnosti Epson, nebo domácí kvalitní papíry od společnosti Fomei, pojedete v korunových nákladech fotky jak brus doma v obýváku. U značky Fomei navíc získáte možnost zdarma si stáhnout ICC profily k jejich médiím, což vás posune ještě o pár procent dál. Pro 90 % fotografů, pokud chtějí klasický lesk/pololesk/mat ideální stroj s jediným úskalím – některé odstíny kolem růžové a fuchsiové prostě nejsou přesné. Je to jen šestibarva. Ale zase má skener a kopírku, takže ideální domácí kancelář s foto tiskem v dobré kvalitě.
Na druhém konci jsou profesionální řešení začínající modelem SureColor SC-P5000, což je nástupce mé milované StypusPro 4900 a končí modelem SureColor SC-P20000, kterou máme ve studiu TISK64 a mohu bez nadsázky říct, že ji mám raději než televizi. Pozorovat dvojitou hlavu, jak elegantně lítá nad materiálem a v tichosti vám vydělává peníze je prostě podívaná, která se neokouká. A výsledný tisk vás prostě pokaždé rozseká… Samozřejmě pokud ji v rámci řetězce nakrmíte kvalitními daty a máte správné ICC profily a řídící software.
Software, nebo rip, chcete-li používáme již přes deset let stejný, jedná se sw Mirage, nyní ve verzi 5 od německé společnosti Dinax. Nevím o žádné jiné cestě, jak vyždímat z Epson tiskárny všechno, co umí. S jednoduchostí, přesností a lehkostí. Software je natolik přívětivý, že jej ovládnete během chvilky a poté se věnujete pouze tvorbě. A proč zmiňuji software pro profesionální tisk v článku o „spotřebkové“ tiskárně? Protože Epson SureColor SC-P900 není až taková spotřebka, jedná se totiž o model přesně na hranici mezi domácím a studiovým segmentem a radujme se! Dinax má samozřejmě verzi Mirage 5 i pro tuto tiskárnu, s obchodním názvem Mirage 5 17“ Edition for Epson.
K necelým třiceti tisícům za tiskárnu to znamená přihodit ještě dalších zhruba deset. Jestli je to hodně, nebo málo si každý musíte v hlavě srovnat sám. Buď máte opravdu vše pod kontrolou, barevné profily fotek, zkalibrovaný grafický monitor, víte co chcete a nejsou vám cizí slova jako baryt, nebo akvarel, pak mluvím na vás. Pokud ale rozlišíte jen lesklá a trochu míň lesklá, pak to nechte prozatím plavat. Vystačíte si s nastavením a profily v tiskárně, s Epson papíry to bude fajn. Pokud ale chcete jít na samou hranici domácího tisku, Mirage vás asi nemine. Pak se vám otevřou vrátka i k takovým materiálům, jako je Fine art řada od Fomei, nebo bájné papíry z německé manufaktury Hahnemühle. S těmi jsem si i doma hrál já…
Ano, Epson SureColor SC-P900 je na takové úrovni, že si opravdu budete Fine Art tisky s dlouhou životností tisknout v klidu domova a nemusíte se dohadovat o svém barevném záměru. Prostě si to uděláte a případně zkazíte sami, což je podle mě férová nabídka. Sám jsem prošel dvě cesty tisku na této tiskárně a podrobil ji nejdrsnějšímu testu, co jsem v životě udělal.
Nebudu napínat. Nepřítel číslo jedna u všech inkoustových tiskáren je prach a suchý vzduch spojený s nečinností. Když jsem si vyzkoušel vše, co jsem potřebovat, napadla mě asi pod vlivem šílených veder v letošním červenci strašná myšlenka. Výrobce se totiž u P900 chlubí, že: „zařízení je dokonale utěsněno proti prachu a špíně“… To mi přišlo velmi směšné, neboť krom polétavého prachu je hlavním zdrojem bordelu v tiskárně samotný papír, který tiskárnou projíždí a ať jsem poslouchal jakkoliv, žádný vzduch v podobě přítlaku v tiskárně na rozdíl od profi řady nešustí… Tak jsem v rozmarné náladě na konci června tiskárnu nechal padnout do sleep módu (nikdy tiskárny nevypínám, aby se držela vlhkost na hlavě) a probudil jsem ji na konci července.
Snažili jsme se vlnu veder přežít, když se náš 300 let starý dům ohřál na maximum, stále se nám dařilo uvnitř udržet snesitelných 24st C. V tomto prostředí tiskárna měsíc stála a krom každotýdenní prachovky se jí nikdo nedotkl. Po měsíci jsem si pomocí menu – které je skvělé, přehledné a v češtině vyjel Nozzle check / Kontrolu trysek a zkoprněl jsem úžasem! Pouze na trysce šedého inkoustu byla jedna maličká chybka!!! Spustil jsem tedy základního průvodce čištěním trysek, který je u tohoto spotřebního modelu pouze pro celou hlavu, kdežto u profesionálních tiskáren lze čistit jednotlivé páry, nebo barvy a bylo vyřešeno. A proč o tom tak strašně natěšeně píšu? Protože zasychání hlav u starých modelů jako byla R2880, nebo R3000 vás dokázalo přivést k šílenství. Po takovéto dlouhé nečinnosti by to znamenalo, že pustíte tiskárnu a než budete schopni tisknout, čištěním ztratíte polovičku inkoustů. Tyto A3+ tiskárny měly navíc pouze inkousty s obsahem 25,7ml, což byla cesta do pekla. Každá taková pauza znamenala ztrátu několika stokorun v podobě vyplýtvaného inkoustu.
Epson SureColor SC-P900 má nádobky 50ml, což je jeden z často hejtovaných parametrů mezi „odborníky“ v diskuzích. Zaměřil jsem se proto též na poměr cena/výkon v podobě co stojí potisknout papír v archivační kvalitě. Mohu si takové označení dovolit, protože i tato tiskárna stejně jako studiové modely používá špičkovou sadu inkoustů Ultrachrome®. Pokud se podíváte na referenční cenu inkoustů na stránce Epson, najdete cenu necelých 1 050 Kč s daní. Pokud trochu prošmejdíte web, dostanete se na průměrnou cenu 870 Kč za 50 ml. Inkoustů je v tiskárně deset, takže celá sada – tedy 500 ml inkoustu vychází na 8 700 Kč.
Dlouhodobá praxe potvrzuje, že pokud tisknete ve vrcholné kvalitě, spotřebujete zhruba
20 ml inkoustu na 1 m2 tisku.
Převedeno do srozumitelnosti jsou náklady na inkoust následující:
1 ml = 17,40 Kč / 20 ml = 348 Kč/m2
Fotografie 21 x 29,7 cm = 0,062m2 x 348 = 20,88 Kč
Fotografie 30 x 45 cm = 0,135m2 x 348 = 46,98 Kč
Fotografie 42 x 59,4 cm = 0,249m2 x 348 = 86,65 Kč
Fotografie 10 x 15 cm = 0,015m2 x 348 = 5,22 Kč
Ve srovnání s EPSON SureColor SC-P800, kterou jsem zkoušel v dubnu 2020, vychází její nástupce úsporněji, sice o pár korun, ale „halíře dělaj talíře“. Pokud vezmu situaci v cenách 2023 a 2020, pak je rozdíl ve prospěch P900 neotřesitelný. Zejména ve chvíli, kdy si připomeneme jeden z největších taháků krom nové sady barev a tím je fakt, že každá barva má svoje trysky! Takže sbohem nejdražšímu plýtvání, kterým bylo přepouštění inkoustů mezi matnou černou a fotografickou – lesklou černou. Každá taková sranda vás totiž stála 2 – 3 ml inkoustu, což je velmi bolestivý a drahý špás. Museli jste si navíc rozmyslet dopředu pořadí fotek jak je budete tisknout a vzít nejdřív matný papír, pak přepustit inkousty a vytisknout lesk a polomat. Při každé změně vaše peněženka krvácela…
Abyste měli jasnou představu o nákladech, uvedu pár příkladů cen za papír.
Fomei Archival Matt 260:
A4 = 12,80 Kč, A3+ = 30,60 Kč, A2 = 40,50 Kč
Fomei Baryta Silk 310:
A4 = 37,80 Kč, A3+ = 85,20 Kč, A2 = 132,50 Kč
Samozřejmě, u špičkových materiálů Hahnemühle laťka trochu poskočí, ale víte jak – kdo chce opici, musí mít na banány neboli – za maximální kvalitu si připlatíte. Tato tiskárna vám v dnešní době umožňuje super kvalitní tisk, který si při troše zvládnutí správy barev uděláte v klidu doma, nebo ve studiu. Super kvalitní podle toho, jaký si pořídíte papír – nebavíme se o kvalitě obsahu, tam je hranice velmi tenká a každý je svého umění strojvůdcem! Ale pokud se vrátíte výše k barytu od Fomei, můžete produkovat špičkovou fotografii ve formátu A4 kolem 60 Kč. Pokud si vezmu třeba oblíbenou spolupráci se začínajícími či příležitostnými modelkami označovanou TFP (Time For Prints), pokud vám slečna či chlapec věnuje pár hodin pózování a vy jí za to dáte třeba 5 ks pěkných fotek na barytu, určitě vás nepomluví. A vás to vyjde na 300 Kč. To je hezké, že? Druhá možnost – asi ještě logičtější je studio na focení rodinek a dětí.
Pokud máte rezervační systém, který se dosti plní, je tisk fotografií nástavba služeb, která vás ještě více utrhne od konkurence z obýváku. A nákladově když si sečtete položku za papír a inkoust velmi vstřícné, chce to jen vstupní investici a trochu té mozkové námahy při osvojení si postupu. Navíc je většina SW natolik chytrá, že dostanete královskou pomoc jen s trochou přemýšlení.
I instalace celé tiskárny je úplně stejně jednoduchá, jako by to byla nová klávesnice! Jen si zvolíte jedno ze tří připojení – pozor, prvotní inicializace musí být po drátu a pak tiskárnu šoupnete někam do rohu, kde se na ní nebude přes krycí plátno moc prášit. Ano, jsem stejně úchylný, jako vaše babička, která měla ozdobnou dečku přes televizi! Pokud se na tiskárně nejede v denní bázi, je pod kusem látky.
Co se velikosti potisknutelného materiálu týče…
Od A4 nahoru – bez problému, je několik cest k tisku i těch nejtužších papírů na trhu, takže i Museum Etching 350 g/m projede tiskárnou na pohodu a přesně dle zadání. Na doprovodných fotografiích ale vidíte maličké foto pohlednice. Ano, zaplatil jsem naprosto nesmyslnou částku za dvě specialitky od Hahnemühle. Koupil jsem si dvě plechové krabičky, které obsahují vždy 30 listů 10x15 cm fotopapírů. Jeden je Museum Etching 350 gsm a druhým je Fine Art Baryta 325 gsm. Ta čísla označují hmotnost na čtvereční metr, takže laicky řečeno – je to tužší, než papír, na kterém se tisknou ve velkých sériích pohledy.
Díky tuhosti papíru nelze nandat média do žádného zásobníku, ale musíte použít standardní hlavní podavač. Tyto karty mají navíc kulaté rohy, čímž se rozhodí stabilita hned při nájezdu pod tiskovou hlavu. U matného akvarelu Museum Etching to válce, které zajišťují posun ustojí, ale u pololesklého barytu to občas udělá problém, papír mezi válci uklouzne a tisk se posune kapsi mimo osu. A tím pádem je zkažený. OK, stojí to nějaké peníze, ale stalo se to 2x na 40 tisků, což je pořád únosné. Co byl daleko tvrdší a neřešitelný oříšek je množství detailů, polotónů a přechodů na fotce. Jelikož profilace pro daný materiál určuje i množství barvy, která bude na povrch aplikována, při složité scéně na obrázku, zejména u barytu, se ve velikosti 10x15 nedočkáte uspokojení. Tento malý rozměr není schopen unést to množství informací a inkoustu, výsledek je mnohem tmavší, takový připečený, tvrdý… U akvarelu je to trochu lepší, u černobílých fotek 10x15 na drahý akvarel i baryt je výsledek uspokojivý. Od velikosti A4 výše je výsledek profesionální, odpovídající nárokům na archivační kvalitu – za předpokladu použití neběleného materiálu s archivačním potenciálem.
A abych nezapomněl, díky rozmarnému a línému létu, kde se střípky volna střídaly nepravidelně s ubíjející prací v šíleném vedru jsem nechal tiskárnu na stole ještě další dva měsíce. Opět stand-by režim, s malým přehozem přes horní plochu. A světe div se – stalo se prd! Domnívám se, že pokud by se moje oblíbená SP 4900 chovala stejně, byli bychom o pár desítek tisíc bohatší! Ale nejsme, vývoj s inovací přišel až nyní.
Takže shrnuto podtrženo. Epson SureColor P900 je špičková tiskárna, která je schopna dodat špičkové výsledky za rozumnou cenu. Rozumná je jak cena pořizovací, tak zejména provozní. Pro rodinu, co si vytiske 10 fotek na lednici za rok to není, těm stačí dolívačka. Do kanclu na faktury s příležitostným tiskem obrázku je to též overkill, tam vyhoví nejvyšší model dolívačky, nebo pokud tisknete zásadně oboustranně, zůstaňte u barevné laserovky.
Pokud jste ale umělecká duše, jste tvůrce, kreslíte, fotíte, navrhujete, prezentujete dále svým klientům, máte dlouhé a prázdné zdi ve svém domě, či bytě, tohle je mazlík pro vás! Není to designovka, je to černá plastová krabice. Není to tichošlápek – veškerá manipulace s vytahováním plochy pro vytištěné fotky má zvukový doprovod, jako když se sype Lego, nebo šoupete plastovým regálem po podlaze. Nebojte se těch zvuků, ty vydávají všechny tiskárny již celá desetiletí a je to nějaká japonská úchylka! Na kvalitu výstupu to nemá vliv a ta velká SC-P20000 za 350 tis korun tyhle zvuky už nedělá – takže je to asi motivace. Pokud si k téhle „levné“ potvoře pořídíte tiskový sw Mirage, stanete se tím, kdo rozhoduje o vizuální podobě své tvorby až do úplného konce. A vaši zákazníci mají rádi kvalitní obrázky, pokud ne – žádné ještě neviděli a vy to můžete změnit!
A pod hodnocení, že se jedná o jeden z nejkvalitnějších produktů na trhu se klidně podepíšu.
Mějte se moc pěkně!
