top of page
Vyhledat
  • Boris Stojanov

SIGMA 24mm F1.4 DG DN Art pro Sony E



 

Kdo hledá alternativu k HighEnd nativní 24 mm f 1.4 GM od Sony, má asi jen jednu možnost. Ale radujte se, tohle sklo má všechno, co potřebujete!

 

Když proběhl obrovský hype kolem skvělé 24/1.4 GM, nechávalo mě to v klidu. Fotit psovi jedno ostré oko s rozmašírovaným bokehem, nebo nevěstu šírem na středovku, asi jsem už dál říkal jsem si. A to i přes to, že byť jsem milovník pevných a světelných skel, za konstrukci, nebo vynález 24-70/2.8 by měl jeho první tvůrce dostat řád za největší přínos fotografujícímu lidstvu, klidně in memoriam!

 

Samozřejmě, když přišly nové hvězdy řady GM v podobě 35/1.4 a hlavně 50/1.2 to už tekla krev. Ale zase jsem posunul svoji archaickou A7 RIII o level výše a přesvědčil se, že stále není ještě dostatečně zničená, abych potřeboval novou. Ale je to cesta do pekla, namísto jednoho skla pro obsažení ohnisek 24 – 35 – 50 – 75, musíte nosit 4 pevné objektivy. S lepší světelností, modernějším a rychlejším ostřením, ale ten objem a hmotnost… Není to přeci jen Leica. A přidat si dalších 450 g v podobě Sony 24/1.4 GM do báglu za 43tis korun… Mno, to chce velký nadšení.

 


Spíš si dám zase nějaký tour de 85 mm, protože ta mi hodně chybí. Ale zpátky k dnešní Sigmě, proč jsem to vzdal u GM a hraju si tady s ARTovkou? No to je jednoduché, stojí skoro polovic, ovládání má shodné s GM objektivy, je teda o 60 g těžší a asi trochu robustnější, ale čekám na poměr výkon/cena, který bude pro majitele levnějších a starších bezzrcadel asi mnohem příznivější. Tak pojďme na to.

 

Dnes vám akorát nepřinesu obvyklou sadu fotek ze všech úhlů, neboť objektiv mám zapůjčen od dovozce, společnosti HAMA, za což jim velmi děkuji! A nebudu jí fotit jen proto, neboť tato společnost dokáže mistrovsky zaplácat celý objektiv množstvím samolepek, jež více než uspokojivě znemožní pokochat se jeho krásou! Tak jo, chlapci a děvčata. Díky za ten design! (Jestli nemají v Brně smysl pro nadsázku a humor, tak už mi ani nepošlou přání k Vánocům!) 

 

OK, vzal jsem si dvoje brýle, vystřihl si černá kolečka na množství těch samolepek a ve chvíli, kdy jsem rozbil design cestovního kufru se samolepkami navštívených zemí, vyklubalo se pěkný a moderní sklo. S trochou obav jsem sundal přední krytku – samozřejmě se samolepkou a přesvědčil se, zda-li není oblepena i frontální čočka. Díky Bohu nebyla, buď zapomněli, nebo to vzteky strhnul nějaký novinář přede mnou. A tak jsem se vydal na první pocourání s objektivem, který hlásá: „hele, ten pitomec nemá na vlastní objektivy a musí si je půjčovat!“ a snažil se nasát trochu té předvánoční atmo. Atmo a kompo byly vždycky základ, takže jsem tu správně. Ale atmo bylo takové… mdlé? Moderní pojetí Vánoc již proniklo i na maloměsto, takže prd. Tak jsem si střihl alespoň zkoušku na sun stars, která dopadla tak nějak dle očekávání, tohle Sigma ART umí vždycky.

 


Budu si muset najít něco jinačího, potřeboval jsem jet o víkendu do rodného města, tudíž jí ukážu Prahu, usmyslel jsem si. Kosa tedy zůstala, ale za odměnu jsem dostal ještě ostré slunce, což byla přesně voda na můj mlýn. I přesto, že mrazivý vzduch měl velmi teplý nádech pozdního odpoledne, Sigma nezklamala. Opět ta stará známá, studená jak psí čumák, přesně ten styl co umí jen pár značek a já to tak miluju. Navíc volba, pomotat se trochu kolem ČVUT a Technické knihovny v Dejvicích se ukázala jako šťastná. Sem tam lidi, pěkný světlo, na pohodu parkování.

 

Ostření je spolehlivý a rychlý. Ale to už od vydání první redesignované Sigmy pro bajonet E. V krajních pozicích, tzn mimo rámečkem vyznačený prostor v hledáčku dochází k dýchání, přeostřování, někdy cukání obrazu. Dost mě to vyděsilo, nepoužívám to často takto v extrému, tak jsem to musel ověřit, jestli je to chyba objektivu. Není, moje 35/1.4 GM, ta nová to dělá úplně stejně. Je to tedy staré pokrytí ostřícími body na dvě generace starém těle. Což je asi jediné omezení, čím novější tělo, tím méně tohoto jevu, neboť plocha a množství ostřících bodů se mezigeneračně stále rozšiřuje.

 

Dostat do obrazu nějaké to prasátko je takřka nemožné, a to i při sundání skvělé sluneční clony s pojistkou. Mohu tedy zodpovědně zhodnotit, že Sigmou používaný antireflexní nátěr Nano Porus Coating opravdu funguje. Možná je třeba na tomto místě zmínit i fakt, že objektiv je utěsněn vůči prachu a vlhkosti. Zvládne tedy pravděpodobně hnusnější počasí než leckterý fotograf.

 


Konstrukce jak jsem již zmínil odpovídá objektivům Sony řady GM, takže nevstupujete do cizích vod a ovládání je vám na první pohled jasné. Stejný princip otočného ovladače nastavení clony je oproti řadě GM, kde při přechodu z A (volíte na těle foťáku) na jednotlivé kroky musíte překonat zvýšený odpor ovladače, Sigma má na pravé straně objektivu integrovanou pojistku. Řešení řekl bych bezpečnější, neboť si můžete zamknout kterékoliv clonové číslo, jak si umanete. Co je ale technicky ještě příjemnější, je stejný zámek pro ostření, který se nachází na druhé straně. Použitelný je samozřejmě v režimu manuálního ostření, pro astrofotografy určitě velmi vítaný doplněk. Níže se nachází ještě přepínač pro ztišení klikání ovladače clony, dohromady s oběma zámky skvělé funkce pro filmaře!

 

Sluneční clona, která je samozřejmě součástí dodávky má pojistku proti nechtěnému pootočení a je z plastu. Tělo je ovšem kovové a nepostrádá majestátní stříbrné áčko jakožto potvrzení sounáležitosti k rodině Sigma ART. Tradiční krček mezi bajonetem a tělem objektivu je stejně jako u GM objektivů krátký a ve spojení s A7 RIII si budete odírat prostředníček, pokud máte dlouhé prsty. Opět platí pro stroje od třetí generace níže, čtvrtá a pátá generace mají jiné gripy. Jednička vlastně taky a devítka taky. Takže jinak – nasadit a vyzkoušet.

 


Je to pěkná, pro moje ruce akurátní konstrukce, která mi krásně padne do dlaně tak, že malíček přeložím přes pravou ruku držící tělo a ukazováček mám obtočen kolem sluneční clony. Stejný úchop, jako když držíte zbraň. A ona to je vlastně zbraň, ohnisko široké, ostření přesné a rychlé, chod spořádaný a tichý. Pokud máte eRkový model, můžete si na jedno tlačítko zvolit přepínání APS-C formátu a máte tak rázem ohniska dvě, včetně nejoblíbenějších 35 mm. Samozřejmě se světelností f 1.4. Tedy za cenu menšího rozlišení, ale co? Leica na tom postavila celou slavnou řadu Q. Takže my můžeme taky, na těch 2048ob delší strana pro sociální sítě to bude vždycky stačit.

 

Jen to není nenápadné sklo, s tím musíte počítat. Závit pro filtr je průměru 72 mm, délka objektivu 95,5 mm + sluneční clona. Je tedy trochu větší, než soňácké GM, nikoliv však propastně. Co je třeba zmínit, v manuálním režimu automaticky aktivuje lupu při pootočení ostřícím kroužkem, podporuje režim ostření DMF, s AF-S a AF-C spolupracuje bezproblémově. Pokud budete fotit krajinky, nebo architekturu a ulítnou vám svislice, prostě poštelujete v editoru, pokud nechcete přijít o kus obrazu, musíte přesněji rovnat před zmáčknutím spouště. Skupinky lidí, na svatbách, reportážích, nebo oceněních pracovník roku – perfektní. Ostré, rychlé, přesné, s pěkným bokehem a hranovou ostrostí, z těchto disciplín nemá smysl Sigmu zkoušet, protože to umí už dávno.

 

Řada ART a později řada Contemporary ukazují, že Sigma je opravdu tradičním a spolehlivým hráčem na poli objektivů, dnes již zasahuje i do trhu bezzrcadel se specifickým využitím pro filmování. Když se ohlédnete o pár let zpátky, první ART objektivy pro Canon bajonet způsobily obrovský poprask, neboť jejich kvalita kresby byla dechberoucí. Slavnou Sigmu ART 85/1.4 měl snad každý svatební fotograf, jejich padesátka okupuje žebříčky nejostřejších skel dodnes. To všechno přišlo v době, kdy nabízeli pěknou 70-200/2.8 a pěkný makro. A k tomu pár skel spíše pro hobbíky – neberte mě za slovo prosím. Dnes znám velké množství fotografů, kteří nedají na Sigmu dopustit, mastí s těmito skly zakázky jak o život a klienti jsou nadšeni.

 


A není to otázka budgetu, spíše logiky uvažování. Můžete mít bavlněné tričko značky XY, nebo za stejnou cenu 5 podobných triček bezejmenných. To značkové se asi bude pomaleji devalvovat, ta obyčejná asi rychleji, ale máte jich pět, takže? Když si vezmete jedno, nebo druhé, na první pohled máte na sobě tričko. Tady je to ale ještě jinak, tady jsou parametry tak vyrovnané, že se ptáte oprávněně. Jedno je dejme tomu Gant a druhé Hilfiger. Musím se přiznat, že já mám raději trička s logem, proto jsem napsal dvě profláknuté. Asi nějaký pozůstatek socíku vzadu v hlavě. Když si naleznete nějaké testy na netu, které srovnávají tuto novou Sigmu 24/1.4 se stejným ohniskem od Sony, nenajdete moc parametrů, které by ji zásadně diskvalifikovaly. Ba naopak, zámek ostření, zámek clony, to jsou funkce prospěšné a u Sony je nenajdete. Sony je ale i v tomto ohnisku nepsaným králem, takže to tak zůstane.

 

Upřímně řečeno, proti předchozímu modelu Sigma „uřízla integrovaný konvertor MC-11“ a vytvořila design a housing odpovídající konkurenci, která je tvrdá. Pokud by GM 24/1.4 měla dostat 100 bodů, Sigmě dám 99,9. Až se tedy rozhodnete, že je čas si koupit toto ohnisko, doporučuji si vyhradit hodně času na srovnání v obchodě. Srovnávejte vše, co budete využívat a udělejte si svůj obrázek sami. Můžete totiž ušetřit polovinu nákladů, aniž byste si toho kvalitativně všimli a dostat ještě něco navíc. Mimo standartně dodávaného pevného pouzdra, je totiž na té artové Sigmě napsáno MADE IN JAPAN. I na krytce…

A to mají mazlíčci rádi!



242 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page