Jako jediný novinář z České a Slovenské republiky jsem měl možnost zúčastnit se představení těchto dvou horkých novinek, které se pro cca 40 novinářů konalo v krásném prostředí lázeňského komplexu blízko irského Dublinu. Proto vám, našim čtenářům, mohu jako jeden z mála na celém světě předat pár osobních zkušeností, které jsem ve velmi intenzivní atmosféře během úterý 16. července mohl nasát. A věře, bylo to velkolepé!
A7RIV
Nové eRko od Sony bylo představeno jako Resolution Beast a mě se vyjevila v paměti milá vzpomínka stará 11 let. V roce 2008 jsem ještě jako součást českého Sony týmu byl při uvedení tehdy celosvětově první zrcadlovky s nejvyšším rozlišením. Tehdy uvedená A900 přinesla 24,6Mpx, což byla hodnota dosud neslýchaná. Když v průběhu posledních měsíců přinesla konkurence v bezzrcadlových systémech rozlišení vyšší, než měla současná A7RIII od Sony, neměl jsem moc vrásek na čele. Protože na rozdíl od konkurence, která trpí množstvím „dětských nemocí“ je A7RIII velmi vyspělý nástroj, který nezklame. Hlavně v oblasti rychlosti ostření dosahuje přesnosti, na kterou konkurence zatím nemá. Ale zároveň jsem si říkal, že sesazení z trůnu krále je asi v oblasti rozlišení pro Sony dosti bolestivé.
Do Irska jsem tedy odlétal s pocitem, že alespoň uvidím představení očekávané A9II, která by dávala s ohledem na blížící se Olympiádu v Tokiu větší smysl. Je to věc prestiže. Ale jak vidno, Sony má elánu a technologií na rozdávání, a tudíž vypustila nejprve „krakena“, který na čas zažene chuť konkurence vystrnadit Sony z pomyslného žebříčku prestiže. Ovšem jak uvádí nepodložené zdroje, Sony má zaregistrováno několik nových těl v letošním roce, takže stejně všichni v příchod nové A9II věří. Co se rozlišení týče, Sony A7RIV je v tuto chvíli bestií s nejvyšším rozlišením mezi zrcadlovkami a bezrcadlovkami v celé jejich historii. Vzhledem k faktu, že je tato společnost jedním z největších, ne – li největším producentem digitálních čipů, nebude snadné ji nějaký čas překonat. To je můj názor na věc. Ale pojďme k praktickým zkušenostem, které jsem si z celého představení odnesl.
Ergonomie
V ergonomie se Sony modely řady A7 posunují pokaždé. Změna fyzického provedení, ale i změna ovládání je jednou z 50 vylepšení, které nový model proti předchůdci přináší. Nový je grip, tedy držení fotoaparátu, který opět povyrostl a změnil trochu úhel. Výsledkem tedy je jistější a pevnější úchop a trochu více místa mezi gripem a nasazeným objektivem. To velmi oceníte při celodenní práci s tímto foťákem. Zadní multifunkční ovládací kolečko, se kterým se nastavuje clona, čas – dle vašich preferencí, se posunulo na vršek těla. Udělalo tak místo vylepšenému joysticku pro ovládání ostřících bodů a zároveň pozměnilo úchop a úhel držení fotoaparátu. Za těch několik hodin, co jsem nové tělo měl možnost držet v ruce mám trochu jiný pocit, než u A7RIII, se kterou fotím normálně. Ale ani u té nepozoruji výraznější problémy, možná proto, že to není moje první bezzrcadlovka od Sony a mám asi na držení již vypěstován návyk. Když už jsme u toho gripu, změnila se dvířka pro kartové sloty, ubyla mechanická pojistka a jsou jen vyšupovací. „Jen“ zde vlastně není na místě, protože tento krok souvisí se změnou stavby těla, kterou A7R prošla. Kvůli rigiditě se změnilo množství a konstrukce hořčíkové slitiny a změněný prostor pro karty je i součástí zvýšení odolnosti proti prachu a vlhkosti. Sluší se dodat, že se změnilo na četné žádosti uživatelů uspořádání – slot 1 je nyní ten horní a oba podporují rychlé karty UHS-II. Na druhé straně těla nalezneme další novinku, kterou je rychlý a moderní USB-C konektor. Ten slouží pro rychlejší přenos dat do počítače, například při studiovém využití.
Moje top inovace
Samozřejmě, 61Mpx ve full frame fotografování a 26Mpx v APS-C módu je pro mne fantastickou zprávou. Rozšiřuje tak obrovským způsobem možnosti využití a vlastně i výběr použitelných skel. Protože ruku na srdce – komu by nestačilo 26Mpx?
Každopádně k rozlišení se vrátím později.
Pro mne je skvělou zprávou inovovaná konstrukce uložení čipu, stabilizace a inovovaná závěrka. Vše mělo jediný cíl, totiž dva – zlepšit parametry stabilizace – povedlo se, posun o 1EV na 5,5EV a snížit hlučnost závěrky, tedy té mechanické, a to se podařilo též. Celý mechanizmus je tak v novém modelu uložen v rámu upevněném na třech silenblocích, které eliminují jemné otřesy a pomáhají ztišit kovový zvuk.
Velmi mne potěšilo zachování rychlosti snímání na 10sn/s i přesto, že rozlišení čipu vzrostlo o celou třetinu! Systém vyrovnávací paměti byl proti předchůdci 1,5x zvýšen, takže při sériovém snímání pojme až 68 snímků v plném rozlišení. Což je při velikosti RAW formátu kolem 120 MB na soubor výkon hodný obdivu. Při fotografování rychlých věcí tak nebudete trpět výraznějším omezením za předpokladu, že využijete rychlé karty. Velmi rychlé.
Skvělé ostření má na svědomí 567 bodů s fázovou detekcí, které dnes pokrývají 74% plochy snímače. Dynamický rozsah snímače zůstal na 15EV, což je s ohledem na jeho rozlišení opět skvělá zpráva. Ale vlastně ještě jedna věc mne velmi potěšila, díky změně procesoru BIONZ-X a dalšího „sjednocení“ s modelem A9 dostala nová A7RIV i možnost přepínání mezi levým a pravým okem při použití funkce Eye-AF, tedy automatického ostření na oči. Tato funkce byla navíc přidána i do natáčení videa, takže společně s Real Trackingem tvoří neomylnou dvojici, umožňující opravdu přesné sledování pohybujícího se objektu. A to ať jde čelem k vám, nebo se otočí zády – reakce je okamžitá. Samozřejmě, špatně zvolený pomalý objektiv může tuto funkci ovlivnit.
Hledáček…
To je často diskutované téma, mezi salónními fotografy a „znalci“. Mě je to osobně tak nějak jedno, nastavím si potřebnou korekci a prostě fotím. Ale Sony nenechala ani v tomto případě nic náhodě a k nejvyššímu rozlišení čipu přihodila i nejvyšší rozlišení hledáčku. Veškerou práci tak můžete kontrolovat na skvostném zobrazovači OLED UXGA s rozlišením 5,76 milionu bodů. Po tom, co jsem viděl, mohu k němu říci jen: ááách!
Co mě úplně rozbilo je inovovaná funkce Pixel Shift, která pomocí 4násobného posunu snímače a pozdějšího složení v počítači přinášela již v modelu A7RIII obrazy s vysokým rozlišením detailů. Pro fotografování statických objektů to byla paráda, ale jak vidno, i to lze změnit. Změnit to lze tak, že místo 4 snímků jich uděláte rovnou 16, během cca 1,5s… Čip se dle algoritmu posune o 0,5 – 1 pixel a vzniknou podklady s rozlišením téměř gigapixelovým… Ty se po konverzi ustálí na obraz s rozlišením cca 240,8Mpx. Výsledkem je hyperrealistický obraz, který přináší neskutečné detaily struktur a barev s dech beroucí věrností. Byl nám předveden obraz na více než dvoumetrové obrazovce 8K televizoru řady Sony A9 a množství detailů při zvětšení na 200% bylo naprosto neuvěřitelné…
A tím se dostávám k tomu nejpodstatnějšímu, což je možnost využití takového monstra. Funkce Pixel-Shift dává směr dosti jasně, dokáži si představit, že při takovém rozlišení může vzniknout specializované studio zabývající se obrazem v ultra vysokém rozlišení. Dokáži si představit využití při digitalizaci umění, kreseb, ale vlastně kompletních uměleckých sbírek. Rozlišení vám dá obrovskou svobodu i při finalizaci obrazu, protože při divoké reportáži vám bude jedno, když budete více řešit expozici až na počítači, i pokud odříznete ½ obrazu, stále jste s rozlišením na 30Mpx.
Nesmím zapomenout ani na skvělý APS-C mód, který já osobně využívám dosti často při reportážích, které fotím pevnými ohnisky kvůli rychlosti a světelnosti takových objektivů. Mám tuto funkci pod programovatelným tlačítkem C1, které je nad spouští modelů A7 a mám tak de facto vždy nasazená „dvě ohniska“, která mohu volit dle potřeby. Jeho rozlišení navíc v modelu A7RIV dosáhlo na 26Mpx, namísto současných 18Mpx.
Osobní preference – každý z nás je jiný a má jiný styl práce. Ale mnozí z nás mají třeba dvě těla, což znamenalo dlouhou obstrukci s dvojím nastavováním. To jedalší zdržování, které s tímto tělem končí. Osobní nastavení lze totiž nahrát na paměťovou kartu a z ní po vložení do druhého těla nastavení načíst a uložit. To mi přijde opět skvělé! Svoji kapitolu, která by zaplnila mnoho stran by si zasloužilo i použití ve studiu, nebo při natáčení videa. Ze studiových novinek zmíním rychlejší drátový i bezdrátový přenos (USB - C + WI – FI 5GHz), možnost plného ovládání přes počítač, ale třeba i automatizované odesílání fotek na FTP server. U videa je to jednoznačně rozšíření o funkci automatického ostření na oko, zpřesnění automatického sledování v reálném čase, s možností ostření přes dotykový displej. Určitě potěší zrušení 29 min limitu pro souvislé snímání, přidání funkce pro nastavení pleťovky, rozšířená využitelnost ISO citlivosti, atd. Po vlně nevole, která se zvedla na sítích po zjištění, že chybí možnost natáčení ve 4K 60p přišla ze Sony odpověď, že „dodá svým zákazníkům Sony fotoaparát s možností natáčení ve 4k60p a 10bit 4:2:2. Jestli to znamená upgrade firmwaru pro novou A7RIV, novou A9II, nebo stále toužebně očekávanou A7SIII, to nejsme schopni zatím říci. Velmi potěšitelné je naopak nové rozhraní prostřednictvím inteligentní patice blesku, které podporuje digitální, bezdrátový přenos a zpracování zvuku.
Tak už stačí, i tak se máme na co těšit. Novinka se totiž začne prodávat na konci srpna a cena s daní bude 104 990 Kč.
Nový grip pro A7RIV, který pojme samozřejmě 2 akumulátory přijde ve stejném čase a cena bude necelých 12 000 Kč. Jeho označení je VG – C4EM a je jiný, než pro model A9/A7RIII. Je stejně jako tělo utěsněný vůči prachu a vlhkosti a umožňuje nabíjet akumulátory v gripu přes tělo fotoaparátu.
Představen byl i neskutečný „Shotgun“ tyčový mikrofon ECM – B1M. Tento necelých 10 cm dlouhý panel je osazen 8 high – endovými capsulemi s podporou nového zdokonaleného digitálního procesoru a novou funkcí potlačení okolního hluku. Umožňuje přepínat mezi směrovým a všesměrovým snímáním ve třech krocích stejně jako filtrovat ruchy dle potřeb. Má úžasný odstup signálu od šumu a jeho kvalita přenosu, čistota zvuku mne velmi mile překvapila. Veškerou funkčnost zajišťuje XLR – K3M Adaptor Kit, který přináší plnou funkcionalitu do nové A7RIV přes Multi Interface Shoe (sáňky blesku), nebo pro starší modely kabelem. Mikrofon má předpokládanou cenu kolem 380EUR, adaptér pak 650EUR. Dosažitelnost září/říjen.
Kapesní A9, neboli DSC-RX100VII
Po úspěchu modelů RX100VA i RX100VI ohlásila společnost Sony další z této veleúspěšné řady kapesních kompaktů. A ani tentokrát nepřestala útočit na zajištění vrchních příček oblíbenosti! Cena, která bude velmi podobná jako u modelu RX100VI je sice s ohledem na konkurenci dost vysoká, ale po prvním setkání s tímto kompaktem každý pochopí proč. On je prostě naprosto výjimečný!
Dostali jsme možnost na krátké vyzkoušení tohoto kompaktu týden před uveřejněním oficiálním. Za slib, že to nikomu nepovíme, ani kdyby nás mučili! Podepisovalo se díky Bohu jen propiskou, takže žádné masové řezání tepen se nekonalo. A vzápětí jsme pochopili proč!
Společnost Sony do tohoto mrňavého dělníka nacpala funkce a rychlost, kterými se pyšní dospělý model A9! Proto ten lehce „velkohubý“ titulek.
Technicky tak vznikla nová láska pro milovníky high – end funkcí a technofily, kteří se spokojí jen s tím nejlepším. Ve zkratce:
Funkce převzaté z A9:
- Až 60 AF/AE výpočtů za sekundu
- 20sn/s v kontinuálním snímaní bez zatmění displeje
- Automatické sledování a ostření na oko (člověk/zvíře) v reálném čase
- 90sn/s na jedno zmáčknutí spouště pro následný výběr nejlepšího záběru umožní neskutečné zmrazení v akčních záběrech
Velikost a rozsah zoomu zůstaly beze změn, tedy 24 – 200 mm f 2,8 – 4,5 Zeiss Vario Sonnar T*. Displej je výklopný o 18st nahoru a o 90st dolů.
Přibyly i skvělé funkce pro video:
- 4K HDR
- Sledování a ostření na oko v reálném čase
- Aktivní stabilizace při 4K videu
- A nahrávání ve vertikální pozici jako u mobilního telefonu
Nahrávání videa ve 4K, společně s ostřením na oko a výklopným displejem o 180st přináší obrovské možnosti i pro youtubery, nebo cestovatele. Pomocí umístění na mini stativ, nebo stativovou tyč a otočení vůči sobě mají tak volný pohyb se zaručeně dobře zaostřeným obrazem, který je navíc perfektně klidný díky výkonné stabilizaci. Stejně jako A7RIV bude tento kompakt dosažitelný na konci srpna.
Článek vyšel v časopise Digitální foto 189 v srpnu 2019. (ZDE)