Vyhledat
  • Boris Stojanov

SONY LSPX-S2 - Taková malá SOUNTINA



Když byl v roce 2008 představen nejnovější počin designového centra Sony „SOUNTINA“ NSA-PF1 světu, šéf kreativců Sony a Art director Fumiya Matsuoka k tomu poznamenal zhruba toto:


„Nikdy nezapomenu, když jsem poprvé viděl a slyšel finální model Sountina. To bylo před více než dvěma lety, při prezentaci inženýrů, kteří předvedli výsledky své práce. Když jsem vešel, viděl jsem jen svítící skleněnou trubici stojící vzpřímeně uprostřed místnosti. Slyšel jsem jasný zvuk ptačího zpěvu, přicházejícího odnikud. Ta skleněná trubice byla nositelem krásných a čistých tónů. Obvykle výškové reproduktory určují umístění a orientaci zvuku.


Ale tady skleněná trubice přede mnou vydávala konzistentní zvuk bez ohledu na to, kde jsem stál, i když jsem kolem ní s údivem kroužil. Dokonce jsem se opřel o zeď, s očekáváním zkreslení kvůli odrazům, ale téměř nedošlo ke změně zvukového tlaku. Byl to opravdu neuvěřitelný zážitek, jako by každý kout místnosti byl naplněn krystalicky čistým zvukem.


Okamžitě jsem věděl, že to byl průlom slibující nový styl poslechu. Bylo to také dobré načasování, protože jsem zrovna pracoval v USA, kde jsme se svými kolegy zkoumali hranice zvukové zábavy. Uvědomili jsme si, že typické dvoukanálové zvukové systémy udržují posluchače v zajetí před reproduktory, pokud chtějí nejlepší zvuk. Ale co když se jedná o skupinu lidí, kteří chtějí společně poslouchat hudbu a bavit se? Optimální poloha poslechu je zaměřena na jednu oblast, je jen jeden sweet point. Proč bychom nemohli vyvinout systém, který by místo toho spojoval lidi? Jako když si lidé sednou k táboráku, společně zpívají a baví se? Tento druh volného a flexibilního stylu poslechu byl tím, co moje skupina hledala a s pomocí našeho vývoje i našla.“


Sluší se ještě dodat, že cena 12 000 USD v té době představovala cenu pod hranicí 400 000 Kč a když se systém Sountina objevil v prodejně Sony Centrum na Karlově náměstí, vzbudil velký poprask. Zarytí rockeři si ťukali na čelo, milovníci akustické hudby přemýšleli, zda prodat auto, či ledvinu, nebo obojí. Až takový rozruch tento 185 cm vysoký válec vzbuzoval.


A proč o tom vlastně píšu? Důvod je zcela jednoduchý. Zatímco původní Sountina byla demonstrací nemožného a možná předběhla svou dobu (jak je to dosti běžné při snoubení účelnosti a designu), dnes máme na stole produkt, který sice vypadá jako Sountina, ale je mnohem, mnohem menší. A hlavně nestojí 400 tisíc, ale „jen“ 15. Necelých. Mám na stole Sony LSPX-S2.



Myšlenka Sountiny zde není zcela aplikovatelná, neboť tento reproduktor je 6x menší. Ale. Duch zůstal a světlo imitující mihotající plamen svíčky dodalo hodně na intimitě. Hned na začátku vlastní zkušenosti je třeba vysvětlit ten nadpis – vzhledem k charakteru přednesu se jedná opravdu o intimní, chcete-li osobní zvukový systém. Samozřejmě, vychutnáte si jej i s přáteli a nebudete se topit v dunění celého bytu, ale myslím si, že osobní použití, nebo využití ve dvojici bude daleko příjemnější.


Co vás porazí hned po velice snadném připojení je čistota výšek a hlasů. Jsou velice jemné, zřetelné, čisté. Okamžitě však začnete pátrat, jak do zvuku dostat více basů, protože všichni máme všude basy nahulené velkými subwoofery a měniči, máme návyk na takové to duc-duc, bum-bum… Tak tyhle basy tu nehledejte. Nejsou zde. Je zde jen výškový zářič, reproduktor pro středy a pasivní zářič otočený směrem k podložce. Směrem k podložce? Tak sláva! Každý, kdo má alespoň základní znalost akustiky okamžitě pochopí, že potřebuje rezonanční plochu. Tou může být dřevěná deska stolu, výklenek ve skřínce, nebo stolek umístěný v rohu. Ale pro ultra romantiku i stolek například noční, nebo pracovní stůl ve studiu, což byl jeden z mých testů.

Systémů, které dělají bugr a roztančí sál má i Sony v nabídce dost a dost, ale delikátních a čistě hrajících systémů až tolik není. Kor ve spojení s plápolajícím světýlkem. Pojďme se podívat, co tedy získáme?



Získáme kombinaci designu protkaného špičkovou technologií. O zesílení zvuku se stará čistě digitální zesilovač S-Master HX (Sony má asi trochu posedlost s těma masterama, S-Master, G-Master…), který byl vyvinut z původního S-Master obvodu speciálně pro audio s vysokým rozlišením. Výsledkem je zesílení zvuku s minimálním zkreslením a šumem. Dále tu máme technologii DSEE HX, která se stará o upscaling komprimovaného záznamu na zvuk s obnovenými frekvencemi, které se ztratily při kompresi například do formátu mp3. A vše je doplněno obvodem Bass Boost, což je takové moderní udělátko pro posílení a čistotu basové složky reprodukce. Když si to sečteme, máme tu šikovný mikropočítač, který nám eskaluje jakýkoliv obyčejný záznam do lepšího zvukového přednesu, aniž by tím degradoval původní poměr zastoupení jednotlivých signálů. Prostě to má těch basů, středů a výšek tak nějak akorát.


Klasika komorního typu, klavír, smyčce v kvartetech, piano, jazz a funky, akustická hudba, folk a country, kytarové koncerty, měkké a lehké žánry. Ale i Elektro Swing zní velmi mile, užijete si totiž spoustu akustických prvků, které zbytečně při tuc-tuc poslechu zaniknou. A hlavně trumpety a vokály, možná je uslyšíte tak, jak nikdy předtím – bavíme se samozřejmě o malých BT reproduktorech k telefonu a tabletu!



Možná si po přečtení všech těch technologií myslíte, že lze přehrát jakoukoliv kvalitu a vždycky to zní náramně. Ale to je omyl. Obvody a systémy tu nejsou pro vylhávaní něčeho, co tam není, systém pouze velmi inteligentně koriguje. Chce se říci až audiofilsky, ale to bych se propadl rovnou do pekla. Naproti tomu, populární hudba z českých a slovenských zemí šedesátých let zní téměř jako z rozhlasu po drátě. Jen s tím rozdílem, že je vše čisté a všemu rozumíte. Příznivci folku, písničkářů a písničkářek si ale poslech užijí. I Karel Kryl zní velmi příjemně, ale vlastně ten se dá poslouchat vždy a všude.


Ale pojďme do světa. Metallica a její Enter Sandman… To není správná volba, Sandman mi při poslechu písek do očí nenasype, ale pravda, ani do uší. Prostě hard rock a metal chce objem. Zato Across the Universe od Laibach zní naprosto snově! Down by the Salley Garden od Clanad v živé verzi na Spotify, absolutní lahůdka. Love Will Tear Us Apart od Joy Division zní trochu jak ze sudu, ale oni zní takto všude, takže celkem cajk. The Chauffeur od Duran Duran, první minuta krásná, čistá, jakmile nastoupí ta vykroucená basa, prostě jí tam chcete slyšet a ona je jen tak jemná. Když se pak přidá Simon na okarínu, je to fajn, ale trochu tomu chybí. Amerigo od Patty Smith, krásně si užijete její hlas, kapela by mohla šlapat trochu víc. Naproti tomu Simply Falling od Iyeoky je tak sametová, že si to dávám dvakrát po sobě. To, že následující Sade a její By Your Side je parádní je asi jasný. Billy Holiday a její I’m a Fool to Want You trpí datem pořízení nahrávky, jinak by zněla stejně parádně, jako Sade.



Změníme trochu žánry. Thing Differently od Wu-Tang Clan. Když u toho pracuju, nebo čtu, je to pěknej zvuk, ale v autě mi to musí kopat do zad, takže budiž. Be Mine od Ofenbach má perfektně čistej hlas a parádní basy. Ano, napsal jsem parádní. Je to skvěle nahraná skladba, takže zde moje stolová deska z padesátých let minulého století odvádí skvělou práci. Naproti tomu, krásný reagge You Don’t Love Me od Dawn Penn chce basů podstatně více, tady mi nohavice opravdu nevlají. V playlistu se objevili Beatles a jejich The Fool On The Hill, chlapci mají sice krásně čisté hlasy, ale dynamičtější pasáže postrádají sílu. Zvláštní je, že následující New Order s jejich remastrovanou skladbou Your Silent Face dávají spodní linku velmi dobře. Možná si sedl ten syntezátorový popík s naprogramovaným vylepšením zvuku. Faithless, Prodigy, Daft Punk, Fatboy Slim… Now We Are Free - hymnus z Gladiátora od Lisy Gerrard zní ve verzi Maximus Mix celkem dobře. Stejně jako Lament for Atlantis ještě jednou od Mikea Oldfielda z jeho starší tvorby. Irene Papas společně s Vangelisem a jejich album Odes je příjemně poslouchatelné. Nick Cave, pokud nezačne bláznit zní velmi dobře, Frank Zappa úplně stejně. Amy Winehouse má přesně barvu hlasu vhodnou pro tento reproduktor, Barry White je taky v pořádku, jen chce trochu volume, U2 – Pride tu nestojí za moc, ale ta nehraje skoro na ničem, zato With Or Without You je krásně čistá, s krásným basovým podkresem. Mr Sting má svoje alba nahrávaná vždy v super kvalitě, takže stejně perfektně znějí i tady. Fields Of Gold a španělka v ní je skvělá. Osmdesátky zastoupili Duran Duran, Alphaville, Ultravox, The Human League, Soft Cell a Visage. Některé kousky zněly výborně, i přes nízkou hlasitost. Náladu mi však spravili INXS a jejich Disappear, s tou jsem nechal zmizet i další trápení mé ženy, která toho měla evidentně dost a zavřela se v ložnici. Nedivím se, bydlet s někým, kdo celý den přepíná z jedný písničky na druhou asi není k žití!



Ok, nesmí chybět Nena a její Leuchturm a David Bowie – Thursday’s Child, obě skladby miluju natolik, že je asi ani nedokážu hodnotit. Takže to bylo fajn. Přepínám aplikace ze Spotify na Tidal, kde jsou Kraftwerk v Master kvalitě s jejich albem 3–D The Catalogue.

Spouštím samozřejmě Autobahn a dopisuju tento test. Takže jak to shrnout? Stejně, jako hodnotím v časopise, takže v bodech.


Sony reproduktor LSPX-S2

Cena: 14 990 Kč


Líbí se mi:

- Myšlenka všesměrového zvuku

- Skvělé středy a čisté, jemné výšky

- I přesto že tam nejsou, pocitově tam jsou – basy

- Intimita poslechu při nízké hlasitosti

- Možnost multiroom a sterea (při koupi dvou)

- Zpracování a design

- Jednoduchá, ale funkční aplikace

- Konektivita přes WI-FI a Bluetooth

- Integrace Spotify, komunikace s Apple Music

- Možnost přiřazení oblíbené hudby přes aplikaci a následné spuštění jedním tlačítkem bez nutnosti aktivovat zdroj

- Párování přes Bluetooth i s iPadem je bez problémů

- Mihotání plamínku svíčky ve skleněném válci je tak romantické…

- Ani při celodenním podkresovém poslechu jsem nedosáhl vybití vestavěného akumulátoru

- Projekce loga Sony na zeď 


Mohlo by být lepší:

- Některé skladby s vyšším podílem basů a nižších středů je třeba krotit, zvuk se zlepší po deaktivaci Bass Boost, ale někdy záhadně při vypnutí DSEE HX.



Závěrečné hodnocení

Jedná se o produkt se slavnou historií, kdy se začal prosazovat všesměrový zvuk. Jako kulisa pro chvíle s knihou, při práci, nebo intimních chvílích ve dvou je to krásná věc, s čistým a jasným zvukem. Ale určitě se nejedná o všestranný reproduktor. Což nikdo netvrdil a ani jsem to neočekával. Na to má společnost SONY v zásobě dalších 10 produktů pro jakoukoliv aplikaci.

Produkt vás, pokud si jej chcete užít, donutí přemýšlet nad poměrem romantiky a akustiky. Myslím tím akustiku místa a umístění. Pokud umístíte reproduktor na dřevěnou polici, desku stolu, do otevřené knihovny, prostě kamkoliv kde je možné využít rezonanci k symbióze, máte vyhráno. Pokud chcete silnější basy, hledejte dřevěnou plochu v rohu místnosti. Akustickou hudbu a intimitu si užijete i při umístění uprostřed stolu, při večeři při svíčkách – spotřebujete o jednu méně! 

Pokud však reproduktor položíte na zahradě do trávy, nebude to správná volba. Je to výjimečný produkt s výjimečnou technologií a podle toho se k němu musíte chovat.

Pokud mám tedy hodnotit optikou výjimečnosti použité technologie tohoto produktu, nelze jinak, než doporučit.



Technická data:

Výška: 27,7cm

Hmotnost: 1,1kg

TYP REPRODUKTORU

Výškový reproduktor: Válec z organického skla, basový reproduktor: Průměr přibl. 35 mm

VÝSTUPNÍ VÝKON

Přibl. 11 W (basový reproduktor, při 1% harmonickém zkreslení, 1 kHz, 4 Ω)

ZVUKOVÉ REŽIMY

S-MasterHX, DSEE HX, Bass Boost

BEZDRÁTOVÁ PŘIPOJENÍ

WIFI®, Bluetooth®, NFC, DLNA, SONY | MUSIC CENTER, SPOTIFY CONNECT

PODPOROVANÉ KODEKY

SBC, AAC, LDAC

PODPORA HI-RES AUDIO

FREKVENČNÍ ROZSAH

60–40 000 Hz

VÝDRŽ BATERIE

Přibl. 8 hodin (režim Bluetooth®, osvětlení na maximum)

ZDROJ NAPÁJENÍ

Napájení AC, vestavěná lithium-iontová baterie

0 zobrazení

© 2005-2020 Boris Stojanov. Veškerá práva vyhrazena!